Místní části města

Místní části Zadní Arnoštov, Lípa a Mařín

Místní část Zadní Arnoštov leží západně od Jevíčka v nadmořské výšce 445 m. Poprvé je tato osada připomínána v roce 1258 při povýšení města Jevíčka na město královské. Původ má v německé kolonizaci, kdy zakladatelem byl podle Františka Plecha jistý kolonizátor Ernest, pověřený osadu založit. Také původní jména tomu nasvědčují: Ernistendorf, Arnolzendorf, Arnolddorf později Hinter Ehrnsdorf. První německé obyvatelstvo přišlo z hornatého kraje Frankenwaldu (Franckého lesa). Zadní je označen proto, že 3 km severně od něj leží Arnoštov Přední. Pod pravomoc města Jevíčka patřil Zadní Arnoštov do roku 1323. Od roku 1465 byl součástí panství trnavského až do roku 1636, kdy spadal pod panství třebovské. Roku 1628 je připomínána zákupní rychta, později dvoupodlažní dům s horní roubenou částí. Po zrušení nevolnictví v roce 1781 obyvatelstvo dostalo volnost ve výuce řemeslům, stěhování se do míst s lepší obživou. Vrchnosti hrozil úbytek pracovních sil, proto se snažila tomu předejít rušením panských dvorů a zakládáním vesnic a osad, aby získala trvalý zdroj finančních příjmů z různých poplatků od nových obyvatel. Kníže Alois Lichtenstein z Moravské Třebové proto zrušil dvůr v Zadním Arnoštově a založil dvě nové osady – Lípu a Mařín. Obživu místním skýtalo zemědělství, tkalcovství, hornictví při těžbě grafitu, lupku, manganové rudy v dnes zaniklých dolech, práce v kamenolomu a v lese.
Od začátku 19. století v Zadním Arnoštově fungovala jednotřídní obecná škola, od roku 1904 škola dvoutřídní s cca 100 žáky. V roce 1885 zde byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který vlastnil od roku 1890 vzácnou čtyřkolovou ruční stříkačku od firmy Smékal z Čech po Kosířem, od roku 1978 je tato v majetku SDH Jevíčko. V roce 1895 byla v Zadním Arnoštově založena Záložna, která měla tolik finančních prostředků, že mohla půjčovat zájemcům do Jevíčka a okolních obcí. Po druhé světové válce došlo k vysídlení původních německých obyvatel ze Zadního Arnoštova, Lípy a Mařína, kterých zde v roce 1941 žilo 700. Aktuálně zde žije cca 65 stálých obyvatel. Na katastru Zadní Arnoštov se nachází několik kulturních památek, z nichž nejrozsáhlejší je areál staroslovanského hradiště na Maříně. Raritou je dřevěná rumpálová studna tamtéž. Barokní kaple před Zadním Arnoštovem s restaurovanými nástěnnými malbami datovanými do roku 1768 se stala Památkou roku v Pardubickém kraji pro rok 2019.

Osada Lípa (Langendon) se nachází 1 km severně od Zadního Arnoštova, měla 16 domů a dále 3 domy v Zadním Arnoštově na místě zrušeného vrchnostenského dvora (naproti bývalé škole). Při založení osady každý osadník dostal 163,93 arů pozemku a k tomu 5,75 arů na stavební místo a zahrádku. K tomu dále dostal do nájmu 24,6 arů pozemku a 7,76 arů pastviny ke společnému užívání. Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím, prací v lese, tkalcovstvím. Přiškoleno bylo do Zadního Arnoštova, přifařeno do Jevíčka. Svých 61 zesnulých v letech 1904 – 1946 pochovali místní u kostelíčka sv. Bartoloměje. Z uvedeného počtu zesnulých bylo 14 novorozenců. Ze všech domů v osadě zůstaly 2 domy a kaplička. Život se zde obnovil až po založení jezdeckého klubu „Osada Lípa,“ který zde obnovil ustájení pro jezdecké koně, výběh, překážky a výcvik mladých adeptů jezdeckého sportu.

Osada Mařín (dříve Mariendorf – Mariánov) se nachází asi 2 km západně od Zadního Arnoštova v nadmořské výšce 525 m. Založena byla v roce 1790 po parcelaci vrchnostenského dvora Lichtensteinů v Zadním Arnoštově. Prvních 14 osadníků získalo od knížete Aloise Liechtensteina z Moravské Třebové 17,19 arů stavebního místa na domek se zahrádkou. K tomu 138,64 arů zemědělské půdy, 155,15 arů do nájmu a 11,83 arů společných pastvin. Další osadníci si již mohli koupit pouze stavební místo se zahrádkou 7,19 arů. Celkem se v osadě Mařín nacházelo 19 domů. Pro nové osadníky bylo nutné zajistit zdroj pitné vody, proto kníže Alois Lichtenstein nechal v letech 1790 – 1793 vykopat studnu o hloubce přibližně 30 metrů. Z důvodu častého nedostatku vody byla studna od roku 1824 dále prohlubována na současných cca 70 metrů. Náklady na pořízení studny činily 9 906 zlatých a výrazně tak převýšily výnosy z pozemků (1 831 zlatých), které kníže Alois Lichtenstein od osadníků získal.
Studna v Maříně je do hloubky 30 metrů vyzděná lomovým kamenem, její hlubší část je ražena ve skále. Původně byla neopláštěná, šestiboká se střechou ve tvaru komolého jehlanu. Rumpál se poháněl dvěma klikami umístěnými na protilehlých koncích spodní hřídele. Uzavření studny betonovým poklopem jehlanu bylo provedeno v roce 1943 na základě nařízení z roku 1942, kdy museli být uzavřeny všechny obecní studny. Studna byla zároveň opatřena přístřeškem. Odstavený rumpál chátral vedle studny až do roku 1975 kdy jeho opravu inicioval a provedl pan Bohumil Doubek z Jevíčka. Rumpál osadil do jím zhotoveného přístřešku ze starších tesaných trámů na nízký věnec evokující roubení. V této podobě stál až do roku 2008 před budovou jevíčského Edenu. V letech 2008 – 2011 byla rumpálová studna v Maříně v několika etapách rekonstruována. Podařilo se do ní vrátit opravené původní zařízení rumpálu. Studna v Maříně je unikátní technickou památkou. Pro svoji hloubku se řadí mezi nejhlubší studny v České republice. Osada Mařín patřila k vyhledávaným výletním místům, nacházel se zde hostinec pana Wölfla. V jeho interiéru byl orchestrion, jehož závaží projížděla až do sklepa, aby hudba déle hrála. Před hostincem měli hosté k dispozici kuželkovou dráhu. Po skončení 2. světové války a odsunu původního německého obyvatelstva došlo k úpadku osady. Dnes jsou v osadě Mařín trvale obydleny pouze 3 domy a 6 domů slouží k rekreaci, v roce 2019 probíhala i nová výstavba.
Asi 500 m západně od osady Mařín se nachází rozsáhlé staroslovanské hradiště z konce 8. století, jehož celková rozloha je 12,24 ha. Akropole (vnitřní část hradiště), nepravidelně vejčitého tvaru o rozměrech 300 x 190 m a rozloze 4,7 ha, leží na náhorní plošině s nejvyšší nadmořskou výškou 565 m. Po obvodu byla akropole chráněná hliněným valem a příkopem. Val byl v některých místech přerušený, ale jinak mohutný a kompaktní. Podobně opevněná byla také dvě předhradí, která se k akropoli připojovala na jižní a severozápadní straně. Do hradiště se pravděpodobně vstupovalo od jihovýchodu, přes jižní předhradí, v místech dnešního průjezdu u božích muk. Hradiště mělo ve své době velmi strategickou polohu, neboť bránilo vstupu do Moravy nejen ze strany Čech, ale i ze strany Polska přes Kladsko. Nenápadná cesta přes Bělou, Zadní horu a Březiny spojovala hradiště s Malou Hanou. Doba zániku hradiště není známá, ale jako důvod je předpokládán požár. Dokazují to souvislé vrstvy uhlíku, které byly nalezeny ve valech. „Mařínské hradiště“ je cennou archeologickou lokalitou.

(foto: Jaroslav Horák)

Zadní Arnoštov

Mařín